Přikládám další z místeckýh pamětních listů k této události:

... a když už jsme u toho Bezruče, ještě tři zajímavé materiály:

Děkuji za doplnění, ten otisk výplatního stroje z Prahy 25 znám a mám ve sbírce, jsem ho tu už dával (příspěvek č. 445 z 12.10.2024). Škoda, že ta dopisnice není oražena , třeba právě tím razítkrm z Prahy 25) a prošlá poštovním provozem...

V našem vyprávění jsem skončili posledně u prvních československých známek ...

Na konci roku 1918 měli filatelisté ve svých albech jen 4 nové československé známky, 2 výplatní (Hradčany) a 2 novinové (Sokol). Později pak přibyly další hodnoty „Hradčan“, v různých barvách, ty první byly stříhané, nezoubkované…

A následovaly další emise, další nové motivy a celá dlouhá řada stovek československých známek, ukončená až 31.12. 1992 zánikem tohoto státu. Asi je zbytečné v tomto našem vyprávění poštovní známky rozebírat nějak dál a hlouběji. Filatelisté dobře ví, že vše, co se týká československých poštovních známek si dohledají ve specializovaných katalozích.

Vznik první československé známky byl prvořadým a pro suverenitu nového státu důležitým symbolem, ale to byla ta snadnější část ze stanoveného úkolu, zajistit plynulý poštovní provoz na celém území nového státu, a to v celém rozsahu jeho nově stanovených hranic.

Každá poštovní známka, kterou odesílatel nalepí na korespondenční lístek, dopis nebo pohlednici, musí být následně poštovním úředníkem, coby doklad o zaplacení poštovní služby, znehodnocena (oražena) poštovním razítkem. A tady stálo vedení nové Československé pošty před mnohem složitějším problémem. Poštovní známku někdo navrhne, je-li dostatek papíru a rotaček, tiskárny vytisknou. A tak pořád dokola, mění se jen barvy a hodnoty, než přijde zase někdo jiný s nějakým jiným motivem. Ale poštovní razítko? Někdo ho musí navrhnout, mělo by mít jednotnou podobu, jak v Čechách, na Moravě, tak i na Slovensku a Podkarpatské Rusi a přitom musí být na první pohled poznat odkud je. Každé jednotlivé poštovní razítko (a že jich bylo potřeba desetisíce!) musí někdo vyrýt, pak vyrobit zkompletovat a vyexpedovat na tisíce poštovních úřadů. Nezapomeňte, že je pár týdnů po Světové válce…

Pochopitelně to bylo všechno časově velmi náročné a vlastně to nemohlo dopadnout jinak než tak, jak to tehdy nakonec dopadlo. Rakousko – uherská poštovní razítka prostě zůstala na přepážkách československých poštovních úřadů ještě dlouho i po 28. říjnu 1918. V odborné literatuře se poštovní denní razítka tohoto období označují jako československá popřevratová rakouského nebo uherského původu používané na poštovních úřadech v československé republice v období vyhlášení samostatnosti 1918-1919.

Následující řádky – a míním tím jak údaje o dataci v používání jednotlivých razítek brněnského nádražního poštovního úřadu Brno 2, tak i jejich obrazový přehled – je nutné opět brát „s určitou rezervou“. Jde zase a pouze jen o výsledek mého soukromého bádání, bez jakéhokoliv nároku na úplnost nebo nějaké encyklopedické zpracování, ale i tak si myslím, že se to hodně blíží k reálné skutečnosti …

V minulosti jsem zde už několikrát zmiňoval publikace Ing. Emila Votočka, které se komplexně zabývají historickým vývojem a podobou poštovních razítek na našem území. Je čas se k nim nyní opět vrátit. Tentokrát vytáhneme z knihovničky Ing. Emil Votoček: 16. díl Monografie československých známek – československá poštovní razítka, popřevratová razítka 1918 - 1920.

Autor zde na stranách č. 87 a 88 pokračuje v podrobném přehledu poštovních razítek brněnského nádražního poštovního úřadu Brno 2, tentokrát za období 1918 - 1920. Jednotlivá razítka jsou zde s popisem a rozlišením seřazena pod pořadovými čísly 1 – 30a